První den a první přespání v autě.
Daphné je naložena – s sebou máme dostatek jídla, že by to dala s námi ještě jedna rodina. Peřiny jsou povlečené, pejsina má svůj pelíšek, v poličkách se zabydlel Dixit, do zadního prostoru jsme naložili dostatek vína a vody. Cestou sbalíme ještě kluky a pejsinu. Cílů jsme měli několik, ale první noc v Daphné strávíme na Šumavě.
Jenže to jsme ještě nevěděli, že napustíme plnou nádrž, která bude protékat. Nevíme kde a jak, ale prostě ze zadku auta teče voda. A to doslova všude. Po telefonu se dozvíme, že je asi něco s nádrží, ale auto že je v pohodě, že voda vyteče a bude to dobrý. Ještě že vzadu v nákladovém prostoru nejsme moc naložení. Dokonce i cukroví bylo nahoře. Kupodivu několik litrů odteklo a je to zase v pohodě. Sice jsme trochu dost naštvaní, ale Šumavy se nevzdáme a vyrážíme.
Cestu na Šumavu jsme naštěstí v pořádku zvládli. V zatáčkách sice pár věcí vypadalo – ale příště ty hrnce už opravdu dáme lépe. Obytňákový puzzle je sice oblíbená disciplína, ale ještě v ní nejsme dokonalí. Vůbec nás nenapadlo, že 30.12. bude parkoviště v Lázích pod Plechým jezerem poměrně dost plné. Parkujeme na trávě, v důstojné společnosti Tesly. Je nevlídno, takže tentokráte soláry zase nevyzkoušíme. Ale naštěstí už neprotéká voda. A před sebou máme první noc.
První noc v Daphné. Byla prostě jedinečná. Na parkovišti jsme nakonec zůstali naprosto sami. Kolem nás se válela šumavská mlha, teplota klesla lehce pod nulu, oproti pražské přístavbě byla tma tmoucí. Ale obytňák byl krásně vyteplený a vytopil se na neuvěřitelných 22 stupňů. Ohřáté jídlo z domova chutnalo opravdu všem. A k tomu pro nás dospělé dva litry vína. Z výšlapu jsme byli lehce unavení, ale povídalo se – i s našimi puberťáky. A když už to vypadalo na další rvačku, měli kluci i svoje filmy přes tablet. Prozatím stále platí, že nechceme žádnou televizi. A pro nás dospělé to pro jistotu pojistilo víno. Noc byla hodně zajímavá. Úžasný klid, který prostě od Prahy neznáme. Nádherná tma. A hlavně krásný teplo. Jasně, převracíme se a nikdo z nás toho moc nenaspí. Trochu kocovina, trochu nezvyklá postel, u které nepomáhají ani naše vlastní peřiny. Kluci se párkrát okopou a pejsině to chvíli trvá, než pochopí, že spí na svém pelíšku a ne u nás. Ale tak nějak spíme. Nepřepadnou nás lidužravé srnky ani veverky, neumrzneme, ani místní Šumaváci se na nás nevrhnou s vidlemi. Je to prostě úžasné. Lepší než jsme si vůbec dokázali představit. A hladce vplouváme do dalšího dne, posledního dne roku 2022.
2. den a noc a zároveň Silvestr 2022
Probuzení bylo zajímavé. Kolem nás najednou dost aut plné lidí, co už nadšeně v devět ráno šlapali nahoru. Kluci se opět a zase porvali – ani nevíme o co a kvůli čemu. Ale jedno víme jistě – svých postelí se nevzdáme.
Cestou jsme se stavěli v Horní Plané v Kynuté Buchtě. Parkování „na prasáka“ bylo sice neobvyklé, ale přeci jen na pidi parkoviště se nevejdeme. Zákusky, buchta, kafe a domácí limonády vyvážely i všechny drobné nesrovnalosti z noci. Parkujeme přímo u zámecké zahrady a celý Český Krumlov máme jako na dlani. Zatím jsme tu sami, tedy s hromadou osobáků. Krumlov je i na Silvestra prostě úchvatný. Oběd u Dwau Maryjí a dvě medoviny pro dospělé, sluníčko a teplo, medvědí Betlém na zámku, adventní/novoroční trhy na náměstí – sice turistů více než jsme čekali, ale je to prostě Krumlov. A Egon Schiele Galerie opět nezklamala. Jen se mezitím trochu více zahustilo parkoviště a najednou už na parkovišti nejsme samotný obytňák. Před Silvestrem ještě stíháme i malý spánek a pro kluky chvilku u tabletu. A pak už jen novoroční přípitek – roztomile nad Krumlovem. Noc už je o poznání lepší. Místo je prostě suprové, klidné, lidi z okolních obytňáků jsou slušní a hladce prospíme celou noc. Vzbouzíme se do slunečného rána a snídáme napůl s výhledem na Krumlov a napůl s výhledem na louku. Pejsina se stihne vyběhat a vyhrát si na louce a my dospěláci aspoň trochu střízlivíme. Odjíždět se moc nechce, ale přeci jen musíme ještě opravit tu vodu. Ať je auto připravené na další cestu.
