Aneb první cesta, první den a první noc s Daphné…
23.12. Vstáváme ještě za tmy. Počasí, že by do něj jeden psa nevyhnal – alespoň ten náš si vesele leží v posteli a dívá se na nás, cože jsme se to zbláznili. Čeká nás cesta pro Daphné – až na severní Moravu. Ještě chvíli se prospíme ve vlaku. Po posledním papírování, posledních kontrolách ji máme. Krásný vánoční dárek, i když trochu předčasný. Je prostě krásná. Velikost tak akorát (přestavěný Peugeot Boxer). Celá ještě září a voní novotou. Při cestě si na sebe přece jen zvykáme. Je větší, širší – prostě náš první obytňák. Ale jedeme, zvládáme i drobné nezvyklosti. Cestou ještě Daphné darujeme novou baterku – prototyp, který přímo vznikal u kolegů v Tišnově u Brna. Trochu je nám jich líto, v pátek 23.12. odpoledne ji montují místo toho, aby sháněli dárky, pekli a vařili.
Dapné a my s ní jsme zvládli tankodrom na D1 a už ji máme před domem. Sice tu a tam něco chybí (bezpečnostní pás pro pejsinu, parkovací senzor), něco bude třeba opravit či předělat (trochu křivé okno), ale jede a na první pohled vypadá všechno naprosto v pořádku. Do skladovacího prostoru pod první postelí, která je kvůli kolům zvednutá do výšky, se vejde nejen rybí polévka, cukroví, ale také tuna dárků. A mimochodem dva opravdu obrovské fatbagy. Rozměr, který z aut neznáme. Kluci si už losují, který pojede v přepravním prostoru. Nakonec se na zadních sedačkách zhádají a lehce porvou. Pejsina se ještě neumí uložit, na svém oblíbeném místě u spolujezdce prostě jet nemůže. Přejíždíme na Vánoce a Daphné suverénně a bez problémů dává svoji další stovku kilometrů.
Na Vánoce přes ni nedáváme mašli, přeci jen už jí to tak jako tak na ulici sluší. A pomalu, ale jistě se seznamujeme. Zpáteční cesta je už pohoda.
